22
Jun
2016
13:50 PM

Izrael: Co vše stihnete procestovat za 3 dny?

9 minuty, 12 sekund

Před odletem

Když jsme se rozhodli, že poletíme do Izraele, byť jen na pár dní, naše okolí nás od tohoto plánu celkem nesmyslně odrazovalo. ,,Proč zrovna Izrael? Vždyť je tam nebezpečno." ,,Počkejte na tu kontrolu, kamaráda si zavřeli na několik hodin na letišti do vyslýchací místnosti a projeli mu telefon, sociální sítě, všechno." ,,Měli byste si stáhnout Red Alert." Jen pro informaci, Red Alert opravdu existuje a je to nejpopulárnější izraelská mobilní aplikace, která monitoruje izraelský vzdušný prostor a kdykoliv je na zemi vypálena raketa, uživatelé aplikace v ohrožené oblasti dostanou okamžitě upozornění přímo na displej.

aplikace red

Samozřejmě to dospělo k tomu, že v den odletu jsem byla na pokraji hysterie a na letišti jsem očima nervózně těkala ze strany na stranu jako kdybych v kufru pašovala minimálně kokain. Jak zbytečné to bylo. Na letišti v Praze se nás neptali vůbec na nic a po téměř čtyřhodinovém letu jsme dorazili na Ben Gurionovo letiště (pojmenované po 1. izraelském premiérovi), kde se Jakuba na pasové kontrole zeptali významným tónem na jméno jeho otce a muž v okénku se pokoušel o něco jako půlminutový zkoumavý pohled, ale působilo to spíše trapně.

Den první

Každopádně je pátek kolem poledne a máme před sebou 3 dny v Izraeli. Vzhledem k tomu, že je to celkem krátká doba, nezbývalo nic jiného než si půjčit auto. Přímo na letišti mají koutek s půjčovnami a tak jsme do hodiny měli pronajaté asi nejmenší možné vozidlo a vyrazili vstříc divokému Tel Avivu. Ještě jednodušeji si vozidlo můžete předem vybrat na těchto stránkách. Najdete zde vozidla pro Vaši cestu do téměř všech zemí a mám s nimi skvělé zkušenosti. Zdrželi jsme se zde jen chvilku, každopádně se nám na první pohled moc líbil. Údajně se jedná o město hříchu, centrum otevřenosti, spontánnosti a veselosti. Zašli jsme si nakoupit do místního supermarketu a já byla nadšená. Všude hluk, lidé různých národností a kultur pobíhají, věci padají a rozbíjejí se. A mezi tím vším shonem a hlukem se zjevil náš patron cesty, respektive patronka. Usměvavá Američanka žijící už nějakou tu dobu v Tel Avivu, hledající dobrovolníky, kteří by jí odvezli nákup domů a to bychom nebyli my, abychom se nenabídli. Za odměnu nám směnila naše dolary za šekely, což by během začínajícího šabatu byl jinak problém, dala nám nějaké rady a popřála krásnou cestu.

Naše cesta směřovala na sever, směr Haifa. Po cestě jsme zastavili v oblasti Caesarea, kde jsme měli možnost vidět ruiny jednoho z největších akvaduktů římské říše. Vodu tento akvadukt do města přiváděl z hory Carmel, vzdálené přibližně 15 kilometrů od města. Na akvadukt lze vyšplhat a projít se po něm.

akvadukt Caesarea akvadukt Caesarea

Chtěli jsme se podívat ještě na místní amfiteátr, který se nám však nepodařilo najít, tak jsme si alespoň užili romantický západ Slunce na pláži.

Caesarea Caesarea

Na večer jsme dorazili do Haify, největšího severoizraelského města, jenž je postaveno nad přístavem na svazích hory Mount Karmel a jemuž dominuje zlatý dóm Chrámu Bahai. Zakladatel víry Bahai, Báb, zde byl před svou smrtí vězněn Osmany. Bahaistická svatyně a zahrady byly v roce 2008 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.

Haifa

Po večerní procházce jsme se vydali hledat něco k snědku a překvapivě zvítězil kebab, při jehož placení jsme pochopili, proč Izrael patří mezi nejdražší země světa - cca 550 Kč za dva nic moc kebaby...to si příště asi odpustíme. Jako místo na přespání zvítězila opuštěná pláž dále na sever, kde nás s úsvitem Slunce vzbudili povídající si muži jdoucí rybařit.

Den druhý

Asi 13 kilometrů severně od Haify leží přístavní město Akko. Město bylo 17krát obléháno. Nejvýznamnější památkou jsou zbytky křižáckého hradu a opevnění. Tureckou dobu připomíná citadela, která bránila město od moře. Staré město je odděleno od toho nového historickými hradbami, vnitřní uličky města jsou protkány arabským trhem. Roku 2001 bylo město zařazeno na seznam památek UNESCO. Koupání na místních plážích však nepatří k tomu nejlepšímu v Izraeli, neboť přístup do vody je hodně skalnatý, což řeší místní hoši skoky do vody přímo z hradeb, a pláže nebývají moc čisté.

Akko Akko

Kolem poledne se dostáváme do Nazaretu, významného křesťanského poutního místa. Podle Nového zákona tu došlo ke Zvěstování Panny Marie a Ježíš Kristus zde ve svém mládí žil. Nazaret rozhodně není město rovinaté a naleznete tu spoustu krásných vyhlídek. Tomu samozřejmě předchází obrovské a prudké kopce, měli jsme však štěstí a místní muž, který jel s výslužkou z rodinného oběda, se nad námi slitoval a když viděl naše nebohé supění do výšin nazaretských, zastavil, naložil nás do auta a na mne položil hrnec plný lákavě vonící omáčky. Kdo mě zná, tuší, že jsem do cíle dovezla asi tak půlku.

Nazaret

V Nazaretu jsme nemohli nenavštívit jeho nejvýznamnější památku a to baziliku Zvěstování Panny Marie, největší kostel Středního Východu. Bazilika byla vybudována v 50. a 60. letech dvacátého století a vysvěcena roku 1969. Stojí nad jeskyní, kde se Panně Marii zjevil anděl.

bazilika zvěstování

V ambitech je soubor mozaik zobrazujících Pannu Marii podle představ umělců z celého světa. Nechybí mezi nimi i Česká mozaika s vyobrazením Panny Marie.

bazilika zvěstování

Vzhledem k tomu, že opět bylo minimálně 35 stupňů ve stínu, vyrazili jsme k relativně blízkému Galilejskému jezeru, abychom se osvěžili. Jedná se o největší izraelské sladkovodní jezero, které je dlouhé 21 km a široké 12 km. Jeho rozloha je 166 km2 a maximální hloubka kolem 50 m. Leží 212 metrů pod úrovní světového oceánu, a je tedy nejníže položeným sladkovodním jezerem na světě a druhým nejníže položeným jezerem po Mrtvém moři. Teplota vody dosahuje v létě téměř 30ti stupňů a láká tak ke koupání. Promenáda kolem jezera je plná luxusních restaurací a předražených stánků se zmrzlinou, kde na vás zmrzlináři pokřikuji, že jejich zmrzlina je ta ,,the best icecream in the town". Přístup k vodě byl celkem komplikovaný a našli jsme samozřejmě placenou pláž, ale proč platit za něco, co můžeme mít i zadarmo a tak jsme po chvilce objíždění jezera dorazili k pláži evidentně pro místní, kde jsme se mohli smočit. Kolem nás projíždělo nespočet vodních skútrů, na kterých pokřikovala předvádějící se omladina a malé loďky, z kterých se ozývala hlasitá hudba.

Galilejské jezero

Jelikož jsme z jezera mohli vidět Golanské výšiny, byla by škoda se tam nepodívat, ačkoliv sever Izraele bývá často opomíjený oproti jeho navštěvovanější jižní části. Je nutné zmínit, že se nejedná o výšiny v pravém slova smyslu, neboť jejich výška se pohybuje průměrně kolem 300 metrů nad mořem. Golanské výšiny jsou vlastně poklidná, idylická krajina ležící ve strategické lokalitě na hranicích Izraele, Sýrie, Jordánska a Libanonu. Nabízí nemalé přírodní bohatství - pramen řeky Jordán, jenž naplňuje Galilejské jezero, vyhaslé vulkány, kráterové jezero, kaskádové vodopády.

Golanské výšiny byly během tzv. Šestidenní války v roce 1967 obsazeny izraelskou armádou a okupovány až do roku 1981, kdy byly na základě zákona přímo začleněny do izraelského státu. Mezi Izraelem a Sýrií stále není mír a zřejmě nebude, dokud Izrael Sýrii Golanské výšiny nevrátí. Důvodem sporu je zejména pramen řeky Jordán. Dobytím Golanských výšin vítěz získá kontrolu nad vodou a tím nad celou oblastí.

Z Golanských výšin jsem byla naprosto unešená. Překrásná příroda, liduprázdné vodopády s příjemnou vodou akorát ke koupání, neskutečná panoramata a mezi tou vší nádherou kontrastovaly výstražné nápisy ,,pozor miny!" a opuštěné rozpadající se bunkry.

Golanské výšiny Golanské výšiny Vodopád Gilbon Golanské výšiny

Co nás zaujalo, byla Gum Rock poblíž vodopádu G'ilbon. Doteď netušíme, jaký smysl má tato skála oblepená žvýkačkami, nicméně jsem se dočetla, že spousta turistů si myslí, že přilepením žvýkačky na skálu dělají něco jako dobrý skutek, ale místní dobrovolníci ji pak dávají zase do pořádku. Co nás také trklo do oka byly kosti, které jsou vidět na fotografii níže. Kdybyste náhodou někdo tušil, jakého tvora by mohly být, pište.

Gum Rock Golanské výšiny

Přenocovat jsme se tentokrát rozhodli pod širákem na poli u mandarinkového háje, takže čerstvá snídaně byla zaručena. Nakoupili jsme si nějaké jídlo a pití k večeři a udělali si příjemný piknik za svitu hvězd. Zajisté by se jednalo o příjemnou a romantickou noc venku, to by nás však nesměl vyděsit dupající ježek, následně zjištění, že ležíme v termitišti, vyjící a přibližující se šakalové a finále bylo, když kolem nás v jednu hodinu ranní v naprosté pustině začalo jezdit nějaké zavlažovací vozidlo, které se tam vzalo bůhví odkud. Noc jsme tak raději přečkali schovaní v autě.

Golanské výšiny

Den třetí

Blíží se konec našeho výletu a v merku máme ještě dvě místa: Mrtvé moře a samozřejmě Jeruzalém, na který bychom nejraději měli delší dobu než půl dne, ale bohužel...snad někdy příště. Když jsme si zadali do navigace cestu k Mrtvému moři, vypadalo to, že se nebudeme moct vyhnout Palestině. Ptali jsme se místních a zajímavé bylo, že každý říkal něco jiného - jeden že se jedná o izraelské území a další že se jedná o území palestinské. Například dálnice číslo jedna, vedoucí z Jeruzaléma k Mrtvému moři, se nalézá v Palestině a mnozí izraelští občané si toho ani nevšimnou. Trochu jsme se báli, zda můžeme s izraelskou SPZ případně vstoupit na palestinské území, protože v diskusích na internetu se psalo, že to možné není, ale nakonec jsme to riskli a prostě jeli. Kolem nás byla poušť a občas jsme zahlédli něco jako palestinské slumy. Po chvíli jízdy se před námi objevila budka a u ní stáli dva mladíci, kteří nám pokynuli, ať zastavíme. Mysleli jsme, že je to palestinská kontrola a tak jsme napjatě přibrzdili. Hoši však drze vlezli do auta a nám došlo, že jsou to jenom stopaři, kteří chtějí odvézt do Jeruzaléma. Nebyli moc družní,po chvilce snažení navázat nějakou konverzaci jsme to vzdali a za hrobové ticha je přiblížili k Jeruzalému, abychom pak dále pokračovali směr Mrtvé moře.

K Mrtvému moři je téměř nemožné dostat se zadarmo, neboť všude jsou cedule, které zakazují automobilům a dokonce i lidem vstup, a to kvůli propadům půdy, ke kterým dochází díky neustálému vysychání Mrtvého moře a jeho trvalému poklesu. Volně a bezplatně to lze u Ein Gedi, kam také většina turistů směřuje, my jsme nakonec zvolili pro nás nejbližší variantu a to tučně placenou pláž s bazénem, bary a podobnými nesmysly. Údajně se u Mrtvého moře nelze spálit, neboť je tam hrozně hustý vzduch. Nevím, co je na tom pravdy, spálení jsme byli za ty dva dny dostatečně a nechtěli jsme to více pokoušet. Mrtvé moře se nachází 420 metrů pod hladinou světového oceánu a tím pádem se stává nejníže položeným slaným jezerem na světě. Díky své slanosti není vhodné pro živočichy. Neumím si představit, že bych zde měla strávit třeba celý týden. Mrtvé moře a bahno z něj má sice spoustu léčebných účinků, je využíváno při léčení kožních nemocí, při respiračních onemocněních a mnohých dalších, ale voda v něm je neskutečně horká, takže ve 40ti stupňovém vedru je to spíše za trest a pokud máte jakoukoliv oděrku, spáleninu či cokoliv, bude vás to příšerně pálit. Vstup do vody je celkem sranda, neboť bahno na dně je opravdu kluzké a já tak spadla během minuty hned několikrát. Při pádu vám samozřejmě nateče voda do očí a zábava může začít. Všichni jsou unešeni hlavně z toho, že je moře nadnáší a nelze se překulit na břicho, aniž by vás to nevrátilo zpět na záda, ale mě nadnáší téměř každá voda, takže žádná novinka:D

Mrtvé moře

A je čas se konečně přesunout dále...do svatého města. Ale to si zaslouží vlastní článek.

Komentáře: