11
Aug
2018
18:19 PM

Náš skvělý život v Ambalantotě

8 minuty, 36 sekund

Když jsme v prosinci zahlédli na námi sledované facebookové stránce příspěvek o tom, že se hledá někdo na pomoc do resortu, řekli jsme si, že by to mohla být skvělá zkušenost a tak jsme tohoto do té doby neznámého chlapíka kontaktovali. Sešli jsme se ve vesničce Ambalantota, kam turismus ještě nezavítal a místní lidé tu z vás jsou úplně odvaření. Koupili jsme si pivka a při popíjení na zastávce za námi přišli policisté se samopalem (Kuba stále říká, že to byl kulomet :D) namířeným přímo na nás. Pivka jsme museli samozřejmě odložit. Naše setkání tedy pokračovalo v cukrárně, kde nám Lukáš vysvětlil, o jakou pomoc se vlastně jedná a tak a my byli nadšení. Za dva týdny jsme se stěhovali do Ambalantoty, kde vlastně začala nejlepší etapa našeho života na Srí Lance.

Ambalantota

Ambalantota

Ambalantota

V Ambalantotě už na nás čekal obrovský tuk tuk s tím nejlepším sinhálským človíčkem, kterého jsme na Srí Lance poznali. Jeli jsme asi 3 kilometry krásnou opuštěnou cestičkou uprostřed džungle, kde jen občas přeběhl toulavý pes, obří varan či opice. Míjeli jsme rýžová políčka a rybník plný koupajících se buvolů. Nádhera!!! Bránu do resortu nám otevřel pochybný bezzubý potácející se stařík, později přejmenován na strejda Arrack (dle místní pálenky, která je mimochodem skvělá s kokosovou vodou a trochou mléka). Strejda Arrack byl kapitola sám o sobě a již jeho existence zajišťovala každodenní příval nové zábavy. Byl to vlastně alkoholický nalezenec z ulice, ale celkem hodná duše. Ač hlídač, byl téměř slepý a pokud nedostal cigaretu či pivo, urazil se.

Ambalantota

Ambalantota

Ambalantota

Ambalantota

Ambalantota

Lukáš nás ubytoval v jednom z nedokončených pokojů. Údajně to mělo být tak trochu na punk, ale pro nás to byl největší luxus celé Srí Lanky :D Obrovská postel, koupelna s konečně teplou sprchou a skvělá terasa.

Ambalantota

Ambalantota

Ambalantota

V Ambalantotě jsme strávili skoro měsíc a půl a bylo to naprosto nejlepší! Každodenní teploty přes 30 stupňů, mytí buvolů v rybníku plném malých krokodýlů, procházky po okolí a pozorování rozmanité fauny a flóry a tolik vtipných a zajímavých každodenních příběhů, že bych o tom mohla napsat pomalu celou knihu :D

Ambalantota

Ambalantota

Ambalantota

Resort se nacházel na úplné samotě a nejbližším sousedem byl baráček vedle, který obývala na místní poměry nádherná dívka s celou svou početnou rodinou. Kousek od nás se nacházel malý chrám, kam jsme párkrát zavítali a bylo to mnohem lepší než návštěva jakéhokoliv známého turistického chrámu. Pláž v Ambalantotě je nádherná s úžasnými západy slunce, možná nejhezčí, jakou jsem na Srí Lance vůbec viděla, ale díky velkým silným vlnám nevhodná ke koupání, nicméně se zde tvoří malé lagunky, které k osvěžení úplně stačí. Trávili jsme v nich každé odpoledne a debatovali o práci či o jiných věcech a snažili se zde naučit Lukášova štěňata plavat. Lukáš našel tato dvě roztomilá štěňátka v příšerném stavu a snažil se pro ně udělat maximum, aby se z nich stali silní a zdraví psi, což se mu povedlo. Je až s podivem, jak místní lidé nesnášejí většinu zvířat včetně psů a tak se často stalo, že když jsme se nedívali, někdo jednoho z psů třeba kopl a pak dělal jakože nic. Jednoho dne se v rezortu objevilo další štěňátko prolezlé různými kožními chorobami, téměř bez chlupů a se strupy na celém těle. Bylo pojmenováno Frankie a i jemu se dostalo té nejlepší péče.

Ambalantota

Ambalantota

Ambalantota

Ambalantota

Ambalantota

Ambalantota

Naše dny byly vždy stejné, ale zároveň jiné. Každý den jsme se snažili vstát co nejdříve, což se nám většinou moc nepovedlo, dali si snídani, probrali, co nás ten den čeká a pak hlídali pracovníky, aby pracovali a udělali to, co slíbili, že udělají. V poledne jsme se tuk tukem vydali na oběd do našeho oblíbeného bistra na nejlepší rice and curry (které jsme po měsíci nemohli ani vidět, protože v Ambalantotě se nic jiného sehnat nedalo) a poté na nákupy věcí potřebných do rezortů, jídla a samozřejmě nějakých pivínek :D Odpoledne se pokračovalo v práci, následoval meeting v laguně a koupání psů a večeře. Den končil sezením na terase a popíjením Lionů. Jednoho dne se Kuba rozhodl, že si pořídí mačetu, aby si tak splnil svůj malý sen, což znamenalo otevírání kokosů vlastní mačetou. Následující den přivezl Lukášův podřízený mačetu, která byla samozřejmě větší než ta Kuby :D

Ambalantota

Občas jsme zkoušeli i nějaké manuální práce jako například sekání zarostlé zahrady. Když jsme začali, přiběhli za námi místní pracovníci, aby nás varovali, že blízko nás je termitiště, které slouží jako jakési kobří hnízdo a že nedávno odtamtud vyháněli dvě kobry. Po chvíli přiběhl zase jiný pracovník, jenž nás pro změnu varoval, že jisté keře jsou jedovaté a ať se k nim nepřibližujeme. Samozřejmě jsem se o jeden napíchla a nevím, do jaké míry na tom měla podíl sugesce, nicméně mě druhý den bolelo celé tělo a měla jsem teplotu :D Raději jsme tedy se zahradnickými činnostmi přestali. Následující den měl nastoupit zahradník, který však v resortu setrval celých pět minut, neboť se zde shledal s naším nejvýkonnějším pracovníkem a zřejmě spolu měli nějaké staré nevyřešené rodinné spory, takže po chvíli handrkování a větě ,,Buď já nebo on", zahradník odjel a už se nikdy nevrátil. S nejvýkonnějším pracovníkem resortu je spjatá také další vtipná příhoda aneb když zůstal v resortu chvíli sám s uklízečkou a dovolil si ji sáhnout na rameno. Další den to samozřejmě věděla celá vesnice a působilo to u nás teď jako jakési doupě neřesti :D

Ambalantota

Ono celkově na Srí Lance s nějakou pracovní výkonností ze strany místních obyvatel nelze moc počítat. Člověk, který žije na Srí Lance celý život, je schopen po pár dnech skončit v práci jen proto, že je na něj venku moc vedro, stavbyvedoucí kdykoli má řešit nějaký větší problém vždy stočí řeč na to, že v rybníku je krokodýl, ať se jdeme podívat, či firma, jejíž starostí je stavění bazénů, pošle na opravu úniku vody z bazénu čtyři lidi, z nichž ani jeden neumí plavat a tak se nemohou dostat na dno bazénu, aby vyřešili závadu. Jednoho dne jsme ráno přišli k pokladně a zjistili, že nefunguje. Bylo patrné, že spadla na zem a někdo ji vrátil na původní místo a dělal, jakože nic. Když jsme se vyptávali pracovníků, bylo nám řečeno, že se tam potulovaly krávy, což se nám moc nezdálo. Naštěstí jsme měli zapnutý kamerový systém, kde bylo krásně vidět, jak jeden z těch nešikovnějších zaměstnanců pokladnu omylem shodil, pak chvíli panikařil a poté ji spolu s ostatními umístil zpět. Následoval hromadný meeting o tom, že není dobré takhle lhát a všichni jen nervózně stáli a přikyvovali.

Ambalantota

Ambalantota

I naše idylka však byla jednoho dne narušena a to tím, že jsme si s Kubou od Lukáše půjčili motorku a chtěli se projet po okolí. Cesta však byla nezpevněná a plná hrbolů. Jeden z nich jsme vymetli a spadli. Já si příšerně sedřela kůži z nohy a ukrutně to bolelo. Jeli jsme tedy do místní nemocnice, kde nám ve tři hodiny odpoledne všedního dne řekli, že dnes už mají zavřeno a že otevřeno bude nejspíš zítra. Další den jsme tedy jeli do jiné nemocnice, kde to bylo lepší, než v kterékoli pražské nemocnici, kterou jsem kdy navštívila. Jelikož jsme byli bílí, šli jsme první na řadu, udělali mi rentgen a nohu ošetřili a to vše v přepočtu asi za 300 Kč. Noha se mi hojila skoro tři týdny a celou dobu jsem se nemohla koupat, což bylo v těch ukrutných vedrech k naštvání.

Asi po měsíci v Ambalantotě za námi přijeli dva kamarádi z Prahy, kteří přivezli řízky a salámy :D Vzala jsem je na procházku po okolí, kde to vždy bylo klidné a bezpečné, nicméně toho dne se nám stala vtipná příhoda. Při cestě zpět jsme v dálce viděli tuk tuk, z kterého někdo vyhodil člověka. Při bližším zkoumání jsme zjistili, že je to strejda Arrack. Za ním vylezl příšerně opilý soused, který rozmachoval rukama a do všech strkal. Přiběhl k nám a nechtěl nás pustit dál. Něco žvatlal sinhálsky a řidič tuk tuku nám otráveně překládal. Byly to nějaké žvásty o tom, že mě ochrání, kdyby mi chtěl někdo něco udělat a tak. Nezapomněl mě u toho tahat silou za rukou a jen tak mimochodem mi spadnout na prsa. Asi po dvaceti minutách se nám podařilo zmizet. Večer, když jsme v resortu seděli na terase, za námi přiběhl strejda Arrack, že někdo čeká u vrat a ať mu jdou kluci pomoct. Nakonec se ukázalo, že přišel bratr tohoto opilce s omluvou za svého bratra a strejda Arrack, který nevidí, si myslel, že je to ten opilec a chce dělat další problémy :D

Ambalantota

Další den jsme vyrazili na procházku po pláži. Došli jsme až k místu, kde rybáři tahají své sítě a za menší úplatu jsme se nechali svézt přes řeku na katamaránu, který však nebyl konstruován pro deset lidí a tak to chvílemi vypadalo, že se i se vší elektronikou převrhneme, naštěstí se nám podařilo vyrovnat stabilitu a vše dobře dopadlo.

Ambalantota

Koncem února se blížil čas odletu ze Srí Lanky a tak nastalo loučení. Na poslední večer jsme ze surovin, které se nám podařilo sehnat, udělali hamburgery a dali si společnou večeři s Lukášem, Nuwanem a přizvali jsme také strejdu Arracka, který však zná jednom rýži, tak znechuceně požvýkal pár soust a dožadoval se rýže, cigaret a piva, čehož se nedočkal a tak uraženě odešel. Téhož večera jsme také vyzkoušeli betel, který patří mezi omamné látky. Jeho užívání je na Srí Lance hojně rozšířeno, protože stojí pár rupií, takže je dostupný i pro to nejchudší obyvatelstvo a navozuje příjemné účinky. Betelové sousto je tvořeno několika složkami: semena arekové palmy zabalená do listu pepřovníku betelového, tabák a hašené vápno, které může za to, že konzumenti betelu vychrchlávají červené sliny a postupně jim černají zuby. Později dochází k úplné ztrátě zubů. Betel se žvýká a má odpornou chuť. Po chvíli začnete slinit a cítíte pálející dáseň. Po chvíli však dojde k příjemnému euforickému účinku, který ale nemá zrovna dlouhého trvání. Je fajn to vyzkoušet, ale jednou stačilo :)

Ambalantota

Jelikož se nám z Ambalantoty nechtělo, zůstali jsme ještě další noc, takže nastalo další loučení :D Tentokrát nám i místní kuchařka připravila svačinu na zítřejší cestu, ale my neodjeli ani další den, ale až ten další po vydatné party, takže s pořádnou kocovinou :D

Ambalantota

Ambalantota

Každopádně každá kapitola někdy končí a začíná kapitola další, takže je čas vydat se dál, tentokrát do Kuala Lumpur:)

A tady ještě video z našeho neoficiálního promo videa resortu, které zachycuje všechny zaměstnance, protože nemůžete obsadit jen někoho, aby si pak ostatní nezáviděli:

Komentáře: