19
Jan
2018
19:07 PM

První setkání se Srí Lankou

3 minuty, 14 sekund

Po 4,5 hodinovém letu z Dubaje jsme dorazili na Bandaranaike International Airport, které se nenachází přímo v Kolombu, jak se mnozí domnívají, ale hlavní město je od letiště vzdáleno cca 30 kilometrů směr na jih. Vzhledem k tomu, že ani jeden z nás nikdy nebyl tak daleko, zažili jsme hned po výlezu z letiště menší kulturní šok. Před halou stál dav mísňáků, kteří upřeně pozorovali, kdo vyleze ven. Nevím, jestli tam na někoho čekali nebo se jen chodí koukat na přilétající turisty, každopádně to bylo dost divné. Letiště bylo ozdobené vánočními světýlky a dokonce zde byl vánoční stromek, který stál hned vedle velkého Budhy, což působilo přinejmenším bizarně.

Jelikož byly asi 2 hodiny ráno a my neměli zajištěné ubytování v okolí letiště, potřebovali jsme se co nejrychleji dostat do naší první cílové destinace, Weligamy, která leží úplně na jihu a je od letiště několik hodin cesty. Na internetu jsme se dočetli, že do Colomba se dá dostat za pár stovek rupií, tak jsme naivně doufali, že se nám podaří ulovit taxi do 500 RS, ale to jsme se zmýlili. Taxikáři se nám po této nabídce vždy vysmáli a ujeli. Nakonec nám nezbylo nic jiného než přijmout cenu 2 000 RS a nechat se odvézt na vlakové nádraží v Colombu. Tam přišel šok další. Tma, spoustu bezdomovců ležících na zemi vedle sebe, toulaví psi, neskutečný smrad, něco mezi močí, výkaly a něčím neidentifikovatelným, mísťnáci snažící se o nějakou pochybnou konverzaci a když nás začala obkličovat skupinka, kdy jeden z nich měl v ruce deštník a tvářil se nenávistně a další byl skoro nahý, jen měl kolem pasu omotán ručník, přemístili jsme se k jediným bílým tvářím v dohlednu. Byl to pár moc milých Čechů a tak jsme si několikahodinové čekání na první vlak zpříjemnili povídáním si s nimi. Bohužel jsem musela navštívit i nádražní toalety, ale o tom se snad radši ani zmiňovat nebudu:D Bude jen doufat, že to, v čem jsem v žabkách musela chodit, byla jen spousta vody. V místním bufetu na nás všichni zvídavě koukali a jedna paní si sedla přímo proti mně a chytla jsem paranoiu, že se mi vysmívá. Obsluha nás obskakovala jako krále, asi doufali, že z nás kápne nějaká ta rupie.

Koupili jsme si lístky první třídou (kterou nám automaticky napočítali, protože byla samozřejmě nejdražší) za 1 000 RS po jednom a jeden muž, o kterém jsme se domnívali, že pracuje pro místní dráhy, nás usadil až na místa. Jaké bylo překvapení, když jsme zjistili, že je to jen žebrák, který poté obcházel turisty a chtěl po nich peníze.

Sri Lanka

Cesta byla skvělá, jeli jsme sice asi 4 hodiny, ale pozpátku a s pořádným výhledem. Projížděli jsme kolem slamů a uvědomili si, v jaké chudobě tu lidé žijí, kolem bánanovníků, přímo podél oceánu a kolikrát se nestačili divit. Jinak doporučuji nevyhazovat jízdenky, často je kontrolují až po výstupu z vlaku. Konečně jsme dorazili do Weligamy a měli jsme za sebou asi 30 hodin bez spánku, takže jsme podle toho vypadali. Ubytování jsme měli domluvené v guest housu Bayview seafood rest a přivítal nás útulný rodinný ,,penzion" s velkou zahradou s palmami a hammaky za cca 14 500 RS na týden.

Sri Lanka

Jediné, čeho jsme byli schopni, bylo jít se někam najíst a tak jsme našli nejbližší restauraci, která byla sice turistická a jídlo zde stálo přes 100,- na osobu, ale stálo to za to a ten výhled byl k nezaplacení. Navíc jsme zde poprvé ochutnali lokální pivo Lion, který zde nemají v 0,5 lahvi, jak jsme zvyklí, ale v 0,625 a je skvělé, chutné a silné. Rice and curry je něco naprosto dokonalého, vždy dostanete kopec rýže a k tomu několik různých omáček s různou zeleninou. Maso zde nedoporučuji, házejí tam ty nejhorší části, takže je skoro lepší, stát se aspoň na chvíli vegetariánem.

Lion

Weligama

Rice and curry

A tady přinášíme video z cesty a Weligamy jako takové, ale o té se zmíním až v dalším článku.

Komentáře: