20
Jan
2018
19:06 PM

Weligama: Surfařský ráj

5 minuty, 53 sekund

Ve Weligamě jsme strávili skoro dva týdny a za tu dobu jsme toho mnoho zažili a jsme plní dojmů. Jak pozitivních, tak negativních. Zkusím všechny shrnout do několika bodů.

Odpadky, špína, hluk a smrad

Slyšela jsem, že s plasty a všeobecně odpadem je na Srí Lance problém, ale že až takový, jsem rozhodně nečekala. Všude se povalují hromady odpadků, které místňáci s oblibou pálí nebo je prostě jen tak nechají ležet. Jsou všude, na pláži, v moři, kolem cesty, ve městě (dokonce u pomníků), i u nás na zahradě byla hromada, která vždy jednou za čas zmizela, bůhví co s tím udělali. Odpadkových košů je tu nedostatek a zřejmě proto místňáci pohazují bordel tam, kam se jim to zrovna hodí. V důsledku toho tu je pak samozřejmě šílený smog a také smrad, kterému nepřispívá odér sušených ryb, které jsou všudypřítomné a také ,,vůně" starých dvoutaktů, kterou produkují tuk tuky, bizarní tříkolky, bez kterých si už dopravu na Srí Lance neumím představit. Každopádně jsem se po těch dvou týdnech těšila do hor na aspoň trochu čerstvý vzduch, protože mým plicím ani pleti tento pobyt rozhodně neprospěl:D

Lidé

Věřila jsem, že na Srí Lanci žijí milí a přátelští lidé, nicméně zrovna ve Weligamě jich bylo pomálu. Všichni vás oslovují ,,my friend", ale jde jim jen o peníze. Nevím z jaké důvodu nabyli dojmu, že všichni bílí mají automaticky peněz spoustu, každopádně to dokáže docela dost otrávit. Je dobré, že ve spoustě restauracích a supermarketech mají již pevně dané ceny a nemusíte tak zdlouhavě smlouvat. Pro příklad uvádím ceny, na které se dá ve Weligamě dostat:

  • rice and curry 120 - 150 RS
  • cena za kilometr tuktukem 100 RS
  • King Coconut 60 RS
  • ubytování na noc pro dva se snídaní 2 000 RS
  • láhev vody 80 RS
  • pivo Lion 150 RS
  • hodina a půl surfu s instruktáží 2 000 RS
  • půjčení surfu na hodinu 250 RS
  • zeleninové roti 30 RS

Popíši skvělý příklad toho, jak se mohou místňáci pokusit obohatit na váš účet. Chvíli po příjezdu do Weligamy jsme našli skvělé bistro, které se jmenovalo Family Restaurant. Rice and curry tam bylo nepřekonatelné a vždy jsme si ho tam dávali se zázvorovým pivem za cenu pro dva 850 RS. Když jsme do bistra zavítali počtvrté a chtěli zaplatit stejných 850 RS, bylo nám řečeno, že dnes je to za 1250 RS. Nedávalo nám to žádný smysl, protože jsme si opět dali úplně to samé, ale sinhálská žena nám na to odvětila, že zdražily soft drinky, i když menu zůstalo stejné. Nesmysl. Kuba jí teda ukázal účtenku z předchozího dne a odmítl ji přemrštěnou částku zaplatit. Dali jsme jí tedy i přes její odpor 850 RS a další den tam zkusili i s kamarády, kteří za námi na jedno odpoledne přijeli, zajít. Ač nás předtím obskakovala jako krále, tento den zůstala chladná a dívala se na nás s notnou dávkou opovržení a při placení se opět nestyděla nám říct jinou částku než v menu. Nemusím asi psát, že už jsme se tam nevrátili.

Samozřejmě se zde našly i světlé výjimky, které po nás nic nechtěly a pouze se těšily ze společnosti cizinců. Jednou takovou výjimkou byl rybář, který své úlovky prodával na trhu, jenž se nacházel přímo naproti našemu guest housu. Vždy když jsme kolem něj procházeli, nezapomněl nás se širokým úsměvem pozdravit, ukázal nám želvy a dokonce nás pozval k sobě domů na oběd, což pro nás bylo příjemným zážitkem. Sešli jsme se asi v 9 hodin ráno, zajeli do Wine Store, což je jediné místo, kde na Srí Lance seženete alkohol, nakoupili nějaká piva a místní kokosovou pálenku Arak a jeli do vedlejší vesnice, která se nazývá Midigama. Přivítala nás místňákova žena a překvapivě prostorný baráček. Místňák se nám pochlubil svou sbírkou prázdných lahví od Araku s hrdým výrazem a větou: ,,To všechno jsem vypil já sám," a s Arakem v ruce nám připravil ty nejlepší krevety, které jsme v životě měli. Poté přišla na řadu baracuda a sardinky, padlo trochu toho alkoholu a ve dvě hodiny odpoledne jsme byli všichni již solidně připití. Video z oběda najdete zde:

Zvířata

Největší strach jsem měla z hadů, ale naštěstí jsme zatím žádného nepotkali. Viděli jsme však spoustu roztomilých veverek, různé ptáky, ještěrky a dokonce slona na pláži, což se nám ale vůbec nelíbilo, protože bylo zřejmé, že slon je pouze turistickou atrakcí, byl ověšený řetězy a vozil natěšené turisty. Když jsem si ho chtěla pohladit, hned za mnou přiběhl místňák, že chce peníze, což jsem odmítla. Následně Sinhálci se slonem pokračovali k velké Tatře, kterou evidentně přijeli a jelikož jim nešla nastartovat, využili slona, který si Tatru sám roztlačil na silnici a poté do ní nastoupil. Neskutečný. Je tu také nespočet toulavých psů, což mi trhá srdce a nedokážu si na to zvyknout. Občas jsou opravdu v hodně zuboženém stavu, hledají zbytky jídla v hromadě odpadků a jsou prolezlí různými nemocemi. V noci se zde potulují velké smečky, ale naštěstí nejsou útoční. Prý jsou kastrováni, aby se nemohli dále množit, ale asi se to nedá pořádně ohlídat. Jinak je to tu samý komár a ani silný repelent s vysokým obsahem DEET na ně nezabírá. Ze začátku jsem vypadala jako kdybych měla neštovice. Kubu pro změnu během jedné minuty stihl pokousat malý nenápadný mravenec a jeho záda vypadala jako po pádu do kopřiv.

Doprava

Místní dopravní prostředky nás hodně baví. Jezdí tu převážně tuk tuky, což jsou smradlavé motocyklové tříkolky, dále pak skútry, staré motorky, elektromobily dotované státem a nejzábavnější jsou autobusy. Jezdí zde autobusy soukromé a červené autobusy státní. Jízda soukromým autobusem je pořádný zážitek. Řidiči jsou šílení, platí tu zákon, že autobus je největší a tudíž mu každý musí uhnout, když se pořádně nedržíte, lítate ze strany na stranu, do toho zde hraje srí lanská disco hudba a je zaplá televize, kde vysílají útoky slonů na lidi a ty nejdivnější záběry z Amerika má talent.

Weligama

Weligama

Město

Co se týče samotné Weligamy, jedná se o malé, avšak rušné, rybářské městečko, které je známé především jako surfařská oblast. Jsou tu krásná panoramata a moc hezký pohled na ostrůvek Taprobane, na kterém se dá ne příliš levně ubytovat a lze na něj dojít i pěšky.

Taprobane

Weligama

Pláž jako taková nepatří mezi ty nejčistší na Srí Lance, ale díky tomu, že je to písečná zátoka s pozvolně klesajícím dnem a velkými, ale ne silnými vlnami, je oblíbená hlavně mezi surfaři. Na každém rohu tak najdete surfařskou školu a půjčovnu surfů.

Weligama

Weligama

Weligama

Weligama

Weligama

S Kubou jsme se rozhodli tento vodní sport také vyzkoušet. Z Kuby se stal profík téměř okamžitě a já se na velkém prkně pro začátečníky nepostavila ani po třech hodinách s instruktorem. Ve finále to třeba nebude tak těžké, to bych se ale nesměla bát vln a toho, že mě prkno, které je přivázané k noze, praští do hlavy:D

Kousek od našeho ubytování se nacházel menší buddhistický chrám, kam jsme se vypravili na průzkum a narazili jsme akorát na nějaký menší obřad. Buddhu mají Sinhálci úplně všude, v autobusech, v tuk tucích, městečko je plné maličkých svatyň s Buddhou, za kterým blikají nechutně kýčovitá světýlka.

Weligama

To byla stručně Weligama a uvidíme, jaké budou naše další destinace:)

Komentáře: